Mám dojem, že se poslední dobou naše úlohy doma prohodily. Ještě donedávna jsem si lámala hlavu s výchovou dcery a hledala rady v knihách. Teď je to naopak. Psychologické knížky totiž začala hltat moje Sofinka. Různé životní problémy chce očividně zvládnout sama, bez mojí pomoci. Popřípadě získat tipy, které by mohla použít na mě jako na matku. K tomu účelu si v knihovně vypůjčila poučné dílko „Jak si vycvičit rodiče“. Musím si ho honem přečíst, abych se připravila na to, co na mě Sofinka chystá.

Občas z ní padají moudra, k nimž já po čtyřicítce teprve pomalu dospívám. Nedávno jsme se bavily o dětech, které se proslavily a ve svém věku už mají rozjetou kariéru v šoubyznysu. Sofinka to s přehledem okomentovala: „Já bych nechtěla být slavná. To bych neměla žádné kamarády, ale jenom fanoušky.“
Sláva je něco, co fascinuje a přitahuje. O tom, že má i svoje stinné stránky, se bohužel nemluví tak často. A tak jsem ráda, že moje Sofinka v tom má jasno a dokáže nahlédnout pod povrch věcí.

Před pár dny jí kamarádka vyhrožovala, že se s ní přestane kamarádit, pokud nebude používat stejně hloupé módní výrazy jako ona. K mému údivu Sofinka tuhle choulostivou situaci vyřešila bravurně.
Odpověděla jí: „Víš co? Já tě nechávám, ať si mluvíš, jak chceš. A i tak můžeš být moje kamarádka.“
Pomohla kamarádce uvědomit si, že když vám jiný člověk vnucuje své způsoby, není to vůbec příjemné. A že přátelství je o tom, dát druhému svobodu, aby mohl být takový, jaký je. Napětí okamžitě povolilo.

Celý život se učíme, jak vycházet s ostatními. Nikdy se nevydávalo tolik knížek, které radí, jak nenásilně komunikovat a řešit konflikty. Naše děti jsou v tomhle směru daleko poučenější, než jsme v jejich věku byli my. A to je dobře. Svět kolem nás se totiž mění.

Světová populace momentálně činí 7,7 miliard a podle odhadů OSN nás bude kolem roku 2050 až 10 miliard. Všichni se spolu budeme muset nějak domluvit, respektovat se a najít společné hodnoty. Nebo začne být na naší planetě zatraceně horko. A nejen kvůli změně klimatu.