VERONIKA

Nenapadlo mě psát knížky pro děti, dokud se mi nenarodilo vlastní dítě. Do té doby jsem psala jen knížky pro dospělé. Od té doby, co mám dceru Elišku, vyprávím jí vlastnoručně vymyšlené pohádky a užíváme si při tom spoustu legrace.

Stal se ze mě jakýsi přístroj na příběhy. Stačí zmáčknout knoflík, objednat hlavní postavu, zadat zápletku, naťukat heslo a je to. Hlad dětí po příbězích je velký, já si zase strašně ráda vymýšlím a tak jedu od rána do večera jako pohádková babička/matka. Ovšem dítě je potřeba taky vychovávat.

Napadlo mě obě činnosti – výchovu a vyprávění – propojit. Začala jsem prostřednictvím pohádek řešit Eliščiny vzdory a vytyčovat jí jasné limity. Dá se říct, že jsem zabila dvě mouchy jednou ranou. U nás doma je díky tomu daleko větší klid. Takhle vznikla zlobivá holčička Sofinka a později i Karlík – dvě tvrdohlavé děti s ulítlou fantazií, které musí všechno samy vyzkoušet na vlastní pěst.
Zkuste s jejich pomocí vychovávat své děti i vy!

Mé knížky pro dospělé, pokud by vás náhodou zajímaly i ty:

2006 – autobiografický román inspirovaný mou stáží v Bruselu – Zmatení jazyků aneb Bruselský cestopis

2012 – román o strastiplně dospívající spisovalce mezi Prahou a New Yorkem – Nicka dobývá Ameriku

KLÁRA

Klára je má mladší sestra, napůl nevlastní. Máme společného otce, ale každá svoji matku. Asi proto si tak bezvadně rozumíme, že jsme spolu nevyrůstaly a nikdy jsme nemusely řešit obvyklé sourozenecké pošťuchování.

Když jsem hledala ilustrátorku pro Sofinku Neplechovou, byla Klárka první, kdo mě napadl. Vždycky se mi moc líbily její obrázky a myslela jsem si, že by se svým nadáním měla něco dělat. Sice nevystudovala ilustrátorství, ale odmala měla uměleckého ducha a bohémskou náturu.

Ilustrace vznikaly v několika různých zemích, protože Klára je nomád a nikdy dlouho nevydrží na jednom místě. Při vymýšlení Sofinky jsem za ní jezdila po celé Evropě. Nad obrázky jsme spolu mudrovaly ve francouzských Alpách, při sourozenecké cestě po Litvě a také u našeho otce v Jižních Čechách. Klára se často vyskytuje i v Anglii, protože má anglického manžela.

Klárka je samorost a tvrdí, že při hledání vlastního stylu musela nejdřív zapomenout na všechno, co ji kdy v hodinách kreslení učili. Udělala moc dobře, protože její obrázky jsou fakt originální! Jediným jejím vzorem je Helena Zmatlíková.

SOFINKA

Zvědavá holčička, jejíž nejoblíbenější slovo je NE. Jakmile něco vymyslí, hned to musí provést, i když to zní sebebláznivěji. Právě proto má příjmení Neplechová.

Nerada si čistí zuby, nebaví ji česat si vlasy, stejně jako všechny děti. A tak to prostě nedělá. Občas si umane, že nebude jíst nebo pít nebo že se úplně přestane mýt. Pak naštěstí dojde k názoru, že všechny tyhle činnosti sice nejsou to nejzábavnější, co život malým holčičkám nachystal, ale že se díky tomu vyhne spoustě problémů.

Sofinka mi pomohla vychovávat dceru Elišku od jejích tří až do sedmi let. Když Eliška poslouchala příběhy o téhle neposlušné holčičce, dělala jako zázrakem to, co jsem po ní vyžadovala – čistila si zuby, česala si vlasy, jedla večeři. Rázem byla jako beránek. Dá se říct, že Sofinka mi zachránila mé rodičovské nervy. Jsem jí za to neskonale vděčná.

KARLÍK

Karlík vznikl o něco později. Zkontaktovala jsem nakladatelství Edika, kterému se nápad na knížku líbil a rozhodli se ji vydat. Poprosili mě, abych k rukopisu přidala ještě jednou tolik kapitol.

Má kamarádka, které jsem o Sofince vyprávěla, mi upřímně řekla: „Příběhy jsou super, ilustrace jsou krásný, ale já bych to svýmu synovi nikdy nekoupila. Je to o holce. Proč tam nedáš nějakýho kluka?“ Měla samozřejmě pravdu.

A tak jsem vymyslela Karlíka, aby se i budoucí pánové mohli ztotožnit s postavou malého kluka, který je jakousi mužskou verzí Sofinky. Je to statečný průzkumník, který neváhá nasednout do rakety a vystřelit se do vesmíru místo toho, aby šel k doktorovi (známe mužskou nechuť k léčení). Jindy se raději vypraví až k tučňákům na Jižní pól, jen aby kamarádům nemusel půjčovat hračky. Z lenosti pošle místo sebe plyšového medvídka do školky, i když se nakonec doma nudí a závidí mu, jak se ve školce dobře baví.

Karlík má velmi dobrodružný život a na odvážné cesty se s ním rádi vydávají všichni malí kluci i holky.