Sofinka s Karlíkem si hrozně rádi hráli na nindži. Když se za ně převlékli, připadali si skoro nepřemožitelní. Mohli skákat po stěnách a měli obrovskou sílu. Jejich nepřemožitelnost trvala obvykle do doby, než je maminka zavolala na svačinu. Nebo než jim tatínek nakázal, ať si jdou konečně napsat úkol, který odkládali celý víkend. V tu chvíli byli pro změnu nepřemožitelní rodiče.

Jednoho dne se stalo, že do jejich země vtrhl strašlivý koronindža. Lidé se před ním ukrývali doma a nesměli se s nikým vidět. Co kdyby byl třeba jejich soused nebo kamarád v protějším domě v moci zlého koronindži? Zdálo se, že není komu věřit.

Sofinka s Karlíkem nesměli chodit do školy, ani se vídat s ostatními dětmi. Seděli doma a bylo jim smutno. Hrozně se nudili a měli chuť jít si ven hrát.

„Karlíku,“ řekla Sofinka, „takhle to nemůže jít dál! Musíme na toho koronindžu něco vymyslet.“
Karlík se poškrábal na hlavě. „To je sice pravda, Sofinko, ale napadá tě, jak na to?“

Tatínek s maminkou právě vyrobili nové roušky. Sofinka věděla, kde jsou. Byly schované ve skříni v obývacím pokoji. Tatínek s maminkou si je brali pokaždé, když šli ven. Děti je musely nosit taky.

„Nejdřív se vyzbrojíme, Karlíku!“ navrhla Sofinka. „Vezmi si svůj nindžovský převlek.“
Karlík se bleskurychle převléknul za nindžu. Jakmile měl na sobě převlek, ucítil, že se stal opravdovým nindžou. Silným a nepřemožitelným.

„Teď ještě roušku,“ dodala Sofinka, která se mezitím taky převlékla. Oba dva vypadali jako neohrožení bojovníci. Když si nasadili roušky, nebylo ani poznat, že jsou vlastně jen obyčejné děti. Koronindža by se třásl strachy, kdyby je uviděl.

Ale představte si, že ne! Nejenže se netřásl, on na ně dokonce číhal za oknem a všechny jejich přípravy bedlivě pozoroval. Nelíbilo se mu to, ale věřil, že když si podrobil celou zemi, zvládne i tyhle dvě malé děti.

Využil toho, že Karlík se Sofinkou trénují nindžovské chvaty, a otevřeným oknem se vplížil do pokoje. A hup! Skočil Karlíkovi na krk. Přisál se tam jako klíště a snažil se nenápadně doplazit k jeho nosu. Plánoval, že mu tudy vleze dovnitř a usadí se v něm.

Jenže to neznal Sofinku. Svým bystrým nindžovským okem zpozorovala, že se na Karlíka vrhl nepřítel. Vyskočila do vzduchu a jedním kopnutím nohy vysvobodila Karlíka z nebezpečného sevření. Koronindža sebou praštil o zem a zůstal tam ležet bez hnutí.

Sofinka s Karlíkem ho ostražitě sledovali. Po chvíli se zdálo, že se nepřítel vzpamatoval a znovu nabírá sílu. Zaujal bojovou pozici a tvářil se zuřivě. Byl připravený se na děti znovu vrhnout.

„Sofinko, silou ho nezmůžeme!“ zvolal Karlík. „Musíme na něj jít chytře.“
Mrknul na Sofinku a nenápadně zašeptal slovo „mýdlo.“ Sofinka na něj taky mrkla, jako že to pochopila.

Přitočila se ke koronindžovi, jako by s ním znovu chtěla bojovat. Ten se na ni vrhl a když už jí seděl na hlavě a snažil se jí dostat pod roušku, Karlík ho popadl a běžel s ním do koupelny. Sofinka za ním. V koupelně rychle pustili vodu, popadli mýdlo a začali koronindžu mydlit. Kvílel a úpěl, prosil o smilování, že prý už nikoho napadat nebude. Ale děti se nenechaly oklamat. Mydlily ho a mydlily, až začal blednout a rozpouštět se. Nakonec ho spláchly do umývadla. A bylo po koronindžovi.

„Sofinko, to se nám povedlo!“ jásal Karlík.
„S tímhle jo,“ odpověděla Sofinka. „Ale venku je jich ještě spousta.“
„To nevadí, my je všechny přemůžeme!“ prohlásil odhodlaně Karlík.
„Sofinko, Karlíku!“ volala na ně maminka. „Sundejte si ty masky a pojďte na svačinu.“

Karlík se Sofinkou se na sebe podívali a povzdechli si. Právě přišli na to, jak osvobodit svět od koronindži, a dospělí jim v tom zase překáželi.
„No dobře, tak až po svačině,“ řekla odevzdaně Sofinka a sundala si roušku.
„Po svačině se musíte učit,“ zavolal na ně přísně tatínek, který je zaslechl. Momentálně jim dělal domácího učitele, protože škola byla zavřená. „Půjdete oba počítat násobilku!“ dodal.
„Jak takhle zachráníme svět, to mi teda není jasné,“ bručel Karlík a neochotně ze sebe stahoval nindžovské převlečení.

„Třeba se může násobilka nám nindžům někdy hodit,“ uvažovala Sofinka při svačině. „Aspoň si takhle spočítáme, kolik koronindžů ještě musíme zničit.“
A pro jistotu si vzala ještě jeden krajíc chleba s marmeládou, aby měla víc síly než koronindža.