Toltékové už sice dávno zmizeli v propadlišti dějin, převálcováni jinými civilizacemi, ale zdá se, že po nich kromě soch a pyramid ještě něco zůstalo. Slavné čtyři dohody jsou sice historicky nedoložitelné, ale i tak fungují. Minulou neděli jsem byla s Eliškou na divadelní hře, která dokázala tato moudra dětem ve vtipné podobě předat.
Všechny děti v publiku se staly malými kouzelníky. Učily se čarovat hůlkou a používat kouzelný plášť a kouzelný klobouk.
Jak fungovala hůlka? Když jste jí zamířili na určitou osobu, říkali jste dotyčnému pouze hezké věci. Děti si vyzkoušely, jak se pod vlivem hůlky dokázal někdo proměnit. Pozitivní chvála z něj udělala roztančeného a veselého člověka, který náhle získal sebedůvěru. Pod tíhou negativní kritiky bez hůlky se naopak proměnil v nešťastnou hroutící se trosku. Hůlka děti naučila, jakou sílu mohou příjemná slova mít, a jak je důležité nad nimi přemýšlet, než se vypustí z úst.
Druhou dohodu, která zní, že si nic nemáme brát osobně, vyjadřoval kouzelný plášť. Plášť chrání před slovními útoky a nedopustí, aby se skrze něj k člověku dostala zlá slova. Díky němu děti pochopily, že to, co si o nás myslí ostatní, jsou pouze jejich představy o nás. Pravda o nás se uchovává v nás samých a nemáme ji hledat v druhých.
Kouzelný klobouk aneb třetí dohoda je magickou pomůckou pro všechny úzkostlivce v pokročilém stádiu paranoi. Pro ty, kteří si vždycky představují to nejhorší, co jim našeptává neutišitelný hlas v jejich hlavě. Nikdo mě nemá rád a všichni si o mně myslí jen to špatné! Klobouk nás učí používat rozum a zjistit, jak se věci ve skutečnosti mají. Řešit situace tím, že se ptáme, abychom se dobrali pravdy, místo toho, abychom se iracionálně děsili. Nevytvářejte si žádné domněnky!
Děti si vyzkoušely kouzelné předměty a na závěr se z nich stali šikovní kouzelníci. Dokonce tak zkušení, že mohly své pomůcky odložit a ukrýt je ve svém nitru. Neviditelnou hůlku, plášť a klobouk tak nosí pořád s sebou.
Na závěr představení ještě děti objevily poslední dohodu o tom, že máme všechno dělat, jak nejlépe dovedeme. To je dobrá rada pro sebebičující se perfekcionisty, kteří po sobě požadují nadlidské výkony. Říct si, že to prostě zkusím, jak nejlíp dovedu, je oproti tomu docela úleva.
Hra mi připadala geniální nejen pro děti, ale i pro dospělé. Plášť má Eliška naprosto neprůstřelný a klobouk jí drží pevně na hlavě. Ještě jen zlepšit tu hůlku, aby mi odpověděla pozitivně, když jí řeknu, ať jde uklidit nádobí…